Mukařov znám už od dětství z víkendů a prázdnin strávených na naší chatě. Jako kluci jsme vyváděli různá alotria na okolních loukách a v přilehlých lesích. Tam hlavně u rybníků, ve kterých se tehdy ještě dalo koupat, nebo při stavění hrází na potocích. Když jsme si v roce 2003 postavili v Mukařově dům a přestěhovali se sem z Prahy, zažívala obec celkem zásadní přerod. V plném proudu byla plynofikace všech našich obcí i kanalizace a vodovod v Mukařově a části Srbína.

​

S výraznou obměnou zastupitelstva v roce 2002 došlo k tomu, že mohutným investičním akcím, ke kterým se mukařovské zastupitelstvo odhodlalo ještě před rokem 2000, začal docházet dech. Podobně tomu bylo s přípravou Územního plánu obce, do kterého se tehdy naprosto nekoncepčně dostaly skoro všechny pozemky v Mukařově, Srbíně a Žernovce.

Už na konci roku 2003 bylo zřejmé, že se Mukařov řítí do velkých problémů. U investičních akcí, které nebyly dokončeny podle původního zadání, hrozilo vrácení dotací a penále v řádech desítek milionů korun a územní plán směřoval k megalomanské zástavbě všech polí.

​

Myslím, že to bylo někdy kolem první výstavy historických fotografií Mukařovska, kterou jsem pořádal během srpnové pouti v mukařovské sokolovně v roce 2004, kdy jsme se sešli v pěti – já, Honza Kašpar, Marcela Eichnerová, Ruda Semanský a Přemek Zima. Znali jsme se před tím částečně jako sousedé a také díky účasti na veřejných zasedáních zastupitelstva, která v té době probíhala dost nepravidelně a hlavně zmatečně.

​

Místo nadávání jsme si ale řekli, že s tím chceme něco udělat. Tak se Honza s Marcelou zapojili do Výboru pro územní rozvoj a v následujících letech zachránili v územním plánu výraznou část polí před zastavěním. Já s Přemkem a Rudou jsme se pro změnu ve Finančním výboru začali starat o přípravu rozpočtů a neúnavně jsme se snažili zvrátit hrozící vracení dotací. To se nám nakonec také z velké části podařilo.

​

V prosinci 2005 jsme již ve větším počtu sešli na Moklině na ustavující schůzi Mukařov-ska – občanského sdružení pro Mukařov, Srbín a Žernovku. V lednu 2006 jsem spustil webové stránky sdružení a o měsíc později vyšel první dvouměsíčník Mukařov-sko v rozsahu 4 stran a výtisku 600 kusů. Časopis roznášeli po Mukařově, Srbíně a Žernovce členové sdružení.

​

Pamětníci si jistě vzpomenou, že jsme za první číslo dostali kvůli chybějící registraci pokutu od Středočeského krajského úřadu, a to na udání z tehdejšího obecního úřadu. Jeho vedení se ale brzy obměnilo, v důsledku nakumulované nespokojenosti s tím, jak dosavadní starostka vykonávala svůj úřad, byla zastupiteli v polovině března 2006 odvolána a nahrazena Rudou Semanským. Mukařov-sko číslo 2 vyšlo na počátku dubna, a to již řádně zaregistrované.

​

Před létem jsme představili ve třetím čísle Mukařov-ska volební program a vizi našich obcí jako příjemného místa k žití, kde se tradice bude prolínat s moderním světem a potřebami obyvatel. Také díky tomu se nám v podzimních komunálních volbách 2006 podařilo zvítězit. Hned po volbách jsme se vrhli do práce. A že jí bylo ... ale to je zase na jiný příběh.

Vít Šoupal,

zakladatel a první předseda Mukařov-ska